Počátky čs. vojenského odboje
Na základě Mnichovské dohody bylo Československo přinuceno odstoupit pohraniční oblasti osídlené německým obyvatelstvem. V noci ze 14. na 15. březen 1939 překročily německé jednotky okleštěné hranice českých zemí. Okupací zbytku tzv. druhé republiky skončila existence samostatného státu.
Březnová okupace se stala počátkem nového boje příslušníků rozpuštěné čs. armády za státní a národní existenci. První čs. vojenské jednotky se formovaly již v průběhu roku 1939 v Polsku. Část z nich byla, v počtu cca 1200 osob byla odeslána lodními transporty do Francie.
Ve Francii mohli čs. občané vstoupit jako vojáci zpočátku jen do francouzské Cizinecké legie. Československé vojenské jednotky ve Francii byly vybudovány až na základě dohody o obnovení československé armády. Na podkladě této dohody vznikla ve Francii 1. pěší divize. Jako první se do bojů zapojili českoslovenští letci – již v prosinci 1939. Po zhroucení Francie se do Británie podařilo evakuovat cca 5 000 osob.
Čs. vojáci bojovali také na Středním východě a v severní Africe. Základ jednotky tvořili čs. dobrovolníci, kteří po pádu Francie zůstali v Sýrii a jimž se podařilo po dohodě s britskými orgány přejít na konci června 1940 do Palestiny. Spolu s dalšími dobrovolníky získanými pro vojenskou službu přímo v Palestině, vytvořili v červnu 1940 Čs. pěší pluk 4. Oficiálně byl tento vojenský útvar ustaven po slavnostní přísaze na území britského vojenského tábora v Gedeře 20. července 1940. Po dohodě s čs. MNO v Londýně a s britským velitelstvím proběhla k 1. listopadu téhož roku reorganizace útvaru na Československý pěší prapor 11 – Východní.
Po výcviku a strážní službě v zajateckých táborech v Sýrii byl prapor přesunut do obklíčeného Tobrúku, kde čs. vojáci bojovali od října 1941 do dubna 1942 po boku polských a britských jednotek. V květnu 1942 reorganizací praporu vznikl Čs. lehký protiletadlový pluk 200 – Východní, jenž byl v létě 1943, v souvislosti s likvidací čs. vojenských jednotek na Středním východě přemístěn do Velké Británie.