V sovětské sféře vlivu

Základ nové armády po roce 1945 vytvořily všechny složky domácího i zahraničního odboje. Její budování od počátku provázel střet mezi koncepcí navazující na předmnichovskou armádu, prosazovanou prezidentem Edvardem Benešem, a snahou KSČ o převzetí sovětského modelu vojenské výstavby. V únoru 1948 došlo v Československu ke státnímu převratu. Moci ve státě se chopila KSČ, která začala přebudovávat celou společnost i armádu podle sovětského vzoru.

Dvě třetiny vojáků z povolání, sloužících v únoru 1948, byly z armády nemilosrdně odstraněny: pro některé zbyla jen ta nejhorší a nejméně placená práce, jiní skončili ve věznicích a táborech nucené práce, více než dvacet bylo popraveno.

V květnu 1955 se Československo stalo členem organizace Varšavské smlouvy a jeho závislost na SSSR se ještě prohloubila. Armáda byla budována jako první strategický sled spojeneckých armád s útočným posláním. V bojové přípravě začala sehrávat rozhodující úlohu spojenecká cvičení, z nichž některá jako Vltava či Šumava se konala na území Československa. Narůstající rozpory ve společnosti vedly v roce 1968 k pokusu o reformu socialismu, který skončil okupací republiky vojsky pěti států Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Čs. armáda podobně jako v roce 1938 a 1948 byla politickým rozhodnutím přinucena k nečinnosti.

Následná perzekuce znemožnila statisícům lidí vykonávat kvalifikované povolání, tisíce byly postiženy soudně. Za vlastenecký postoj bylo z armády propuštěno více než šest tisíc důstojníků a praporčíků, stovky jich bylo zbaveno hodnosti, degradována byla i část záložních důstojníků a praporčíků.

V důsledku zavádění nové výzbroje se zvyšovaly palebné a manévrovací schopnosti i připravenost vojsk, ověřované v řadě spojeneckých cvičení – jedno z největších, Štít 72, se konalo na čs. území –, ale armáda ztrácela důvěru veřejnosti.