Nástup nováčků

Právní základ pro budování ozbrojených sil po druhé světové válce vytvořil branný zákon z roku 1949 (č. 92/1949 Sb.). Stejně jako předchozí branné zákony vymezoval povinnosti občanů a stanovoval jednotlivé druhy povinností. Branné povinnosti podléhali všichni muži od 17 let do 60 let. Muži, kteří dosáhli 19 let měli tzv. odvodní povinnost, tj. povinnost dostavit se k odvodu resp. přezkoušení, na jehož základě se rozhodlo zda budou odvedeni. Tato odvodní povinnost trvala do 20. roku věku. Jestliže bylo rozhodnuto, že jsou tělesně a duševně způsobilí k vojenské službě stanovil pro ně zákon povinnost včas nastoupit a vykonat vojenskou činnou službu. Pod ní se rozumělo vykonání buď základní nebo náhradní služby.

Vojenskou základní službu byli povinni splnit muži starší 19 let. Základní služba trvala 24 měsíců. K náhradní službě byli určeni muži, kteří bez vlastní viny nebyli odvedeni po dovršení 28 let, nebo bez vlastní viny do svých 32 let nenastoupili základní službu. Dále ti, kteří byli nadbyteční, tj. byl odveden větší počet mužů než bylo třeba k doplnění vojska (počty k doplnění vojska stanovilo každoročně ministerstvo národní obrany). Dále sem byli zařazeni muži na základě sociálních, hospodářských a rodinných důvodů. Náhradní služba trvala pět měsíců.

Z důvodů přípravy na povolání bylo možné povolit odklad nástupu základní (náhradní) služby. Ti, co vykonali základní (náhradní) vojenskou službu, byli převedeni do zálohy a museli vykonat vojenská cvičení v předem stanoveném rozsahu, např. při zavádění nových zbraní do armády.

Branný zákon, stejně jako předešlé zákony, upřesňoval povinnosti za tzv. branné pohotovosti státu, kdy docházelo k ohrožení celistvosti území nebo jeho státního zřízení. Za branné pohotovosti státu měly odvodní a služební povinnost také ženy. Branný zákon z roku 1949 byl novelizován v roce 1958 (zákon č. 19/1958 Sb.) a snižoval věkovou hranici pro nastoupení základní (náhradní) vojenské služby na 18 let. Základní vojenská služba byla nadále dvouletá.