Meziválečné Československo

Mírová výstavba československé armády byla zahájena již záhy po 28. říjnu 1918. První vojenské formace dostaly za úkol zajistit hranice nové republiky a nastolit suverenitu v pohraničních oblastech českých zemí a na Slovensku. Od prosince 1918 se do vlasti začaly vracet dobře vyzbrojené a řádně organizované útvary legií.

Armáda demokratického čs. státu vyrůstala ze dvou základních zdrojů. První reprezentovalo domácí vojsko, tedy ti příslušníci bývalé rakousko-uherské armády, kteří se spontánně přihlásili ke službě ve prospěch nové vlasti. Druhý tvořily zahraniční legie. Od ledna 1920 probíhala tzv. unifikace, neboli sjednocení všech složek čs. armády (legionářských pluků, domácího vojska, domobraneckých praporů z Itálie apod.) v jediný celek s pevnou organizační strukturou, doplňovaný navíc od října 1920 pravidelnými odvody branců.

V roce 1933 se nacisté chopili vlády nad Německem. Pod vlivem této hrozby čs. armáda v třicátých letech prošla rozsáhlou modernizací a změnou organizace. V roce 1935 začala výstavba stálého opevnění a souběžně s ní byl plněn obsáhlý výzbrojní program.

Události roku 1938 zastihly armádu ve vrcholné fázi. Za mobilizace v září 1938 nastoupilo do zbraně 1 075 000 odhodlaných mužů. Pod tlakem velmocí a v beznadějné zahraničně-politické situaci však byla armáda nucena složit zbraně. Březnová okupace českých zemí v roce 1939 se stala počátkem nového boje příslušníků rozpuštěné čs. armády za státní a národní existenci.