Čs. armáda ve 30.letech

Od roku 1933 se čs. armáda začala cílevědomě připravovat na válečný konflikt. V rámci modernizace čs. armády byla do její výzbroje zavedena celá řada nových zbraní.

Značné prostředky byly investovány do výstavby opevnění, které se stalo symbolem odhodlání bránit republiku. Jeho nejodolnější a palebně nejsilnější prvky představovaly tvrze –uzavřené soustavy pěchotních a dělostřeleckých srubů a dělostřeleckých a minometných věží spojených mezi sebou podzemními chodbami a prostorami. K obraně těžkého opevnění byly od srpna 1937 zřizovány speciální pevnostní útvary – hraničářské pluky.

Počátkem roku 1938 byla rozsáhlá reorganizace čs. branné moci z valné části ukončena. Během pouhých šesti let se podařilo vytvořit moderní armádu, která v Evropě patřila vedle velmocí k nejlepším. Již v míru ji tvořila 4 zemská vojenská velitelství, 7 velitelství sborů, 17 pěších divizí, 4 rychlé divize a její početní stav přesahoval 200 000 mužů. Souběžně s organizačními změnami byla zformulována i nová československá vojenská doktrína založená na vedení pružné obrany a organizovaném ústupu před početně silnějším protivníkem.

Jaro roku 1938 však nevěstilo nic dobrého. V sobotu 12. března došlo k anšlusu Rakouska, následovala ostraha hranic vyhlášená 20. května jako reakce na přesuny německé armády v Sasku a Bavorsku. Situace se vyhrocovala.

Bezprostřední ohrožení státu si 22. září vynutilo vyhlášení ostrahy hranic a plné bojové pohotovosti na hlavním obranném postavení, po němž 23. září následovala všeobecná mobilizace. Rychlost jejího provedení a okamžitý nástup záložníků získaly Československu ve světě respekt a uznání.

Na místo rozkazu k boji rozhodli politici 30. září 1938 o podrobení se mnichovskému diktátu. Snaha generality zvrátit toto rozhodnutí zůstala nevyslyšena. K boji připravená a odhodlaná čs. armáda byla donucena ustoupit bez boje.