Vznik samostatného státu

Československý stát se zrodil jako odraz a naplnění touhy i vůle českého národa i národně uvědomělých Slováků po samostatnosti, což našlo výraz v mohutných masových akcích vedoucích k proklamaci československého státu domácími politiky na sklonku října 1918. Jeho vznik umožnilo i mocenské vakuum, které nastalo na sklonku první světové války ve střední Evropě porážkou a rozvratem nejen Rakousko-Uherska, ale i Německa a revolucí otřásané ruské říše.

Prvořadým úkolem bylo zajistit integritu nového státu. Velmi napjaté vztahy se vytvářely od počátku s Polskem. Důvodem byl především hraniční spor o Těšínsko, které čs. vojsko obsadilo koncem ledna 1919. V létě roku 1919 se rodila další krize v čs.-polských vztazích, neboť Poláci během bojů čs. jednotek s Maďarskou sovětskou republikou zadržovali průjezd vojenských transportů z Čech na Slovensko přes Těšín a polské jednotky pronikly do oblasti Oravy a Spiše. Spory posléze vyřešilo rozhodnutí komisí, podle něhož karvínský uhelný revír a košicko-bohumínská dráha připadly Československu. Polsko na ně přistoupilo pouze v důsledku svého ohrožení sovětskou ofenzívou.

Ještě složitěji se vyvíjela situace na Slovensku. Již samo obsazování slovenského území v závěru roku 1918 nebylo snadnou záležitostí. Od května do července 1919 zde proběhla řada krvavých bojů, během nichž se totiž čs. jednotky na Slovensku utkaly s výborně vyzbrojenou stotisícovou armádou Maďarské sovětské republiky a utrpěly několik citelných porážek. Ve druhé polovině června 1919 přešla iniciativa postupně na čs. stranu. Situaci vyřešil až nátlak Dohody a postup rumunské armády do maďarského vnitrozemí.

Na konci léta roku 1920 tak konečně nastalo mírové období, které umožnilo věnovat se výstavbě řádné armády.