Čs. armáda ve 20.letech

Struktura stálé armády začala vznikat od roku 1919, kdy byly vytvořeny základy 12 divizí. Důraz byl kladen zejména na pěchotu a dělostřelectvo a to s ohledem na zkušenosti získané za světové války, přičemž nemělo být zapomínáno ani na jízdu a nově rovněž na letectvo. Tyto zbraně, určené pro boj, byly označované jako hlavní. Zbraně pomocné (technické a dopravní vojsko) byly určené pro plnění pomocných úkolů v boji a při armádě v poli. Vedle toho působily ještě tzv. služby, které měly podporovat zbraně hlavní a pomocné a usnadňovat jim jejich úkoly.

Největším úkolem, před kterým tehdy armáda stála, bylo provedení unifikace útvarů. Vedle sebe totiž neustále existovaly domácí jednotky vzniklé z útvarů bývalé c. a k. armády a legie, které se navrátily nebo se navracely ze zahraničí. Proces unifikace byl zahájen v roce 1920. Armáda začala „normálně“ fungovat na podzim, kdy nastoupil první ročník branců a vrátily se poslední útvary ruských legií. Unifikace byla dokončena v roce 1922.

Území republiky bylo rozděleno na čtyři zemské vojenské obvody (Čechy, Morava a Slezsko, západní a střední Slovensko, východní Slovensko s Podkarpatskou Rusí), pod které spadalo 12 divizních oblastí. Postupně tak bylo zformováno 48 pěších pluků, 4 horské pěší pluky, 10 hraničářských praporů, 35 dělostřeleckých pluků, 3 letecké pluky, 10 jezdeckých pluků a řada menších vojenských útvarů.

Ve dvacátých letech také došlo k redislokaci útvarů. Jejich sepětí s novým působištěm bylo vyjádřeno mimo jiné slavnostním předáváním praporů, jako např. dělostřeleckému pluku 3 v Litoměřicích či jízdnímu pluku 1 v Terezíně.

Na závěr výcvikového období měly připravenost vojáků prověřit závěrečná cvičení, na samém sklonku desetiletí – v roce 1929 – se toto cvičení konalo na Hané za přítomnosti prezidenta T. G. Masaryka.