Čs. jednotky v Británii

Češi a Slováci, byť násilně zbaveni státní samostatnosti, stáli od samého počátku války v řadách spojenecké koalice. Už 3. září 1939 dr. Edvard Beneš zaslal telegram předsedům vlád Velké Británie, Francie a Polska, v němž je informoval o tom, že českoslovenští občané se „bez váhání připojují k boji za svobodnou Evropu“. V prosinci 1941 pak londýnská exilová vláda oficiálně vyhlásila, že Československá republika je ve válečném stavu se všemi zeměmi, které vedou válku s Velkou Británií, Sovětským svazem a Spojenými státy americkými.

Čs. letci se významně zapojili do Bitvy o Británii. Ve Velké Británii vznikly tři stíhací a jedna bombardovací československá peruť, jedna noční stíhací letka a mnoho čs. letců sloužilo u spojeneckých perutí. Své životy nasazovali v náletech na Německo, při hlídkových letech nad oceánem, nad invazními plážemi u Dieppe a v Normandii a při výsadkových operacích v Nizozemí a na Rýně.

Reorganizací 1. československé samostatné brigády, posílené krátce před tím příslušníky čs. jednotek ze Středního východu, vznikla k 1. září 1943 Československá samostatná obrněná brigáda. Až do léta 1944 se pod velením generála Aloise Lišky věnovala bojovému výcviku. Poté se přesunula do francouzských přístavů. Britské velení, které se obávalo zda československé jednotky budou schopny plynule doplňovat ztráty utrpěné v průběhu bojů, se rozhodlo ji zasadit v méně exponovaném úseku. Již 5. října 1944 se brigáda přesunula k francouzskému přístavu Dunkerque, kde měla blokovat tamní německou posádku v síle zhruba 11 000 mužů. Bojové nasazení čs. jednotek u Dunkerque definitivně skončilo 9. května 1945 v 9 hodin 15 minut, kdy se na velitelské stanoviště gen. Aloise Lišky dostavil velitel obležené pevnosti viceadmirál Friedrich Frisius, aby zde podepsal bezpodmínečnou kapitulaci.