Legie na západní frontě

U spontánního zrodu dobrovolnických jednotek ve Francii stáli především čeští a slovenští krajané, kteří již v srpnu 1914 vytvořili Rotu Nazdar, jež se stala součástí francouzské Cizinecké legie. Na jaře 1915 se podílela na průlomové operaci u Arrasu. Po těžkém boji 9. května, kdy útočila v prvním sledu, přestala v důsledku ztrát jako bojová jednotka existovat a zbylí vojáci byli zařazeni do různých jednotek, v jejichž sestavě bojovali až do jara 1918.

Většímu nárůstu počtu dobrovolníků bránil tzv. Bérengerův zákon zakazující přijímat do armády cizince ze států vedoucích z Francií válku – tedy i české či slovenské dobrovolníky, občany Rakousko-Uherska.

Nová začala v létě 1917, kdy byla zřízena autonomní čs. armáda. Na území Francie se podařilo soustředit 10 000 mužů, kteří byli nasazeni na alsaské frontě u Mylhúz ve Vogézách, u obce Terron nedaleko Vouziers či vzdorovali opakovaným německým ztečím u obce Chestres na řece Aisne.

Rok 1918 přinesl vznik čs. vojenských jednotek také v Itálii, kde tamní situace dlouho nepřála snahám čs. odboje. Málo početná krajanská kolonie, počáteční neutralita ve válce i další faktory ovlivnily nepříznivě možnosti odbojových činitelů. Díky aktivitě českých zajatců však v lednu 1917 vznikl Čs. dobrovolnický sbor. Ke změně italského postoje došlo až na podzim 1917 po drtivé porážce u Caporetta.

V dubnu 1918 byla mezi Čs. národní radou a italskou vládou uzavřena smlouva umožňující budování pravidelných čs. vojenských jednotek. Bezprostředně poté tak mohla vzniknout Čs. divize o dvou střeleckých brigádách (více jak 14 000 mužů), jejíž některé jednotky byly poprvé nasazeny v červnu 1918 na Piavě, především však v extrémních horských oblastech fronty v Alpách, kde svůj největší boj svedla v září 1918 na Doss´ Alto. Na konci války se čs. legie rozrostly na armádní sbor o 20 000 mužích zahrnující šest střeleckých pluků, dělostřelectvo a další formace.