Legie na východní frontě

V létě 1914 vznikla v Rusku Česká družina, vojenská formace pod ruským velením, složená z českých krajanů. V září 1914, kdy v Kyjevě složila přísahu a krátce nato odjela na frontu, měla 720 mužů. Dobrovolníci (souhrnné označení legionáři se vžilo až po válce) měli původně sloužit k válečné propagandě a tlumočení po plánovaném průlomu fronty. Byli však rozděleni po četách mezi pluky 3. ruské armády a určeni k  průzkumu v týlu protivníka. Po doplnění z řad volyňských Čechů a českých (a slovenských) zajatců z rakousko-uherské armády byla Česká družina rozšířena v lednu 1916 na Čs. střelecký pluk. Jeho roty či poloroty však nadále operovaly odděleně, jako průzkumné formace na jednotlivých úsecích fronty.

Rozhodující okamžik pro perspektivy národního vojska přišel počátkem července 1917, po vítězném útoku čerstvě zformované Čs. střelecké brigády u ukrajinského Zborova. Nečekaně úspěšná vojenská operace zásadně změnila postoj ruského vrchního velení i vlády k utváření nových čs. jednotek. S přílivem dobrovolníků ze zajateckých táborů vznikl armádní sbor čítající takřka 40 000 mužů. Jeho část měla odjet na západní frontu.

Uskutečnění těchto záměrů zkomplikovaly bolševická revoluce a uzavření příměří mezi Ruskem a Centrálními mocnostmi. Sbor měl zachovat v počínajícím vnitropolitickém soupeření přísnou neutralitu a urychleně odjet do Francie. V březnu 1918 svedly jednotky Čs. sboru sérii obranných bojů u Bachmače na Ukrajině, které jim umožnily organizovaný ústup před pronikající německou armádou a přesun transsibiřskou železniční magistrálou přes celé území Ruska do vzdáleného Vladivostoku. Na sovětský pokus o zastavení a odzbrojení transportů odpověděli legionáři silou a v řadě mimořádně úspěšných vojenských operací osvobodili dočasně rozsáhlé zemí Ruska od sovětské moci.